Na Evropskou unii politici s oblibou svalují nejrůznější nepopulární kroky a obviňují ji z toho, že uprchlíky láká a migraci legální i nelegální podporuje. Evropská unie jsme však my, 27 členských států EU a jejich občané a bez našich zástupců se azylová a migrační politika EU netvoří
Členské státy EU se dohodly, že globální a mezinárodní fenomén, kterým je uprchlictví a migrace, bude lepší řešit společně v rámci harmonizovaných politik ve formě společných evropských nařízení, směrnic či rozhodnutí. Některé státy EU se tohoto společného procesu neúčastní, ale ČR si tuto výjimku nevyjednala. Souboru společných azylových předpisů se říká Společný evropský azylový systém (CEAS). Ten však vzniká řádnou legislativní procedurou, kde hlavní slovo má Rada EU se zastoupením ministrů všech členských států EU a Evropský parlament se zastoupením poslanců ze všech zemí EU.
Konkrétní rozhodování o udělení či neudělení azylu, o všech typech povolení k pobytu na území členských států, o udělení státního občanství – to vše však zůstává v rukou národních států a Evropská unie do tohoto procesu nezasahuje. Společně přijatá nařízení či směrnice tak jen vytváří zpravidla procedurální rámec, ale neukládají státům novou povinnost uprchlíka či cizince přijmout. Také v Česku tolik nepopulární uprchlické kvóty z roku 2015 byly přijaty řádnou legislativní procedurou a většinou členských států EU a staly se tak závaznými pro všechny státy EU, včetně ČR.
JUDr. Martin Rozumek
