Dva kusy kovu na chodníku přitáhnou moji pozornost. Cedulky, na nichž jsou dvě jména František Witrofský a Petr Štěpán Witrofský. Leží přede dveřmi, z nichž v roce 1942 tito dva naposledy vyšli ven ze svého domu. Otec a syn. Bylo jim 38 a 12 let. Petr zemřel za rok v Osvětimi, jeho táta František těsně před koncem války v Dachau. Zastavím se a představuji si tu ulici, když je odváděli. Františkovi sousedé zakrývají svým dětem oči. Určitě se znali, možná si od něj někdy něco půjčili, nebo on od nich, zdravili se, když se potkali cestou do práce, jejich děti si s Petrem třeba hráli na dvorku, dokud ještě nenosil Davidovu hvězdu. Snad aspoň někdo v sobě našel tu odvahu, že je ještě naposledy pozdravil, podal ruku, Petra pohladil po hlavě.
Po válce strach v ulici opadnul, někdo si možná vzpomněl na Witrofské, někdo možná zalitoval, že mlčel. Střih. Jdu dál. Potkám spoustu lidí, pán venčí psa, holka se hádá s klukem, parkuje tu auto s rodinou, která tu asi bydlí, vrací se odněkud z hor. Obyčejná česká ulice. Kdysi se bála postavit za své lidi, když je z ní vlekli na smrt.
Teď někdo chce, aby se bála znovu. Už ne, že někdo zmizí, ale že někdo přijde. Miloš Zeman, Tomio Okamura a pár dalších xenofobů varují před uprchlíky z cizích krajů, kteří ulici zaplaví, zapálí auta, znásilní ženy. Věřím ulici, že už nezklame. Mohla by na ní přibýt další cedule a na ní nápis: Nebojíme se zastat lidí v nesnázích, vítáme všechny, kteří potřebují pomoc. Nechceme jednou litovat.
Petr Skočdopole (*1976)
novinář, spolumajitel mediální společnosti MotejlekSkocdopole.com a hudebník vystupující pod pseudonymem Jump Into The Field
