V roce 2020 přišlo do Česka 66 dětí cizinců bez rodičů. Všechny byly umístněné do ústavní péče.
Abychom umožnili pobyt dětí v rodině, realizujeme třicetiměsíční projekt financovaný z prostředků EU na podporu hostitelské péče pro děti cizince bez rodin v ČR. Přestože nejde přímo o náhradní rodinnou péči, jedná se v současnosti o jedinou praktikovanou formu pobytu dětí v rodině. A právě z toho důvodu jsme se zaměřili na zlepšení jejího fungování. Naším cílem je prakticky ukotvit procesy výběru dětí i rodin vhodných pro tento typ podpory, umísťování dětí do hostitelských rodin i jejich doprovázení. V rozhovoru si můžete přečíst zkušenosti dvou hostitelských rodin, které jsou součástí našeho projektu.
Proč jste se rozhodly konkrétně pro pomoc nezletilým cizincům bez doprovodu?
Kateřina: Měla jsem o nezletilé cizince bez doprovodu docela přesnou představu, že totiž půjde primárně o kluky ve věku 15+. Očekávala jsem, že taková skupina cizinců nemusí být mezi dobrovolníky preferovaná. Svůj čas jsem tak chtěla věnovat těm cizincům, kteří budou pomoc potřebovat nejvíc – jak s ohledem na jejich osobní situaci, tak s ohledem na potřebu aktivních dobrovolníků.
Jana: Mojí motivací byla konkrétní pomoc v integraci v osobní rovině. Chtěla jsem nabídnout skutečné přátelství a zázemí.
Kdo je ten mladý cizinec, se kterým jste se setkávali?
Kateřina: V té době 17 letý kluk z Afghánistánu, veselý, aktivní, společenský. Rychle se naučil česky a studoval učiliště obor kuchař/číšník s výbornými výsledky, na našich akcích vařil skvěle afghánská i česká jídla. Dobře zapadl do kolektivu českých kamarádů. Potkávali jsme se jednou týdně, někdy i dvakrát, když jsme měli společnou akci s ostatními dobrovolníky a klienty o víkendu.
Jana: Čestný, pracovitý a tvrdohlavý chlapec, pro kterého byla rodina na prvním místě. Zpravidla jsme se viděli několikrát do týdne, často víkendy.
Jaké aktivity jste spolu dělali, jak jste společně trávili čas?
Kateřina: Často jsme chodili po Praze, do kaváren a čajoven, a povídali jsme si. Nejvíc nás bavili společné aktivity s ostatními dobrovolníky a klienty – sportovní hry, společné vaření, oslavy našich i jejich svátků.
Jana: Postupně jsme ho zapojili do všech běžných rodinných aktivit jako je nakupování, vaření, ale také výstavy, rodinné výlety a setkání. Současně jsme neustále více či méně zábavnou formou pracovali na jazykové výbavě našeho chlapce.
Proč si myslíte, že tato forma podpory (hostitelská péče) pro nezletilé cizince bez doprovodu je důležitá pro společnost?
Kateřina: Integrace cizinců do majoritní společnosti není jenom o jejich vlastní aktivitě, podílíme se na ní i my. Je to skvělá příležitost, jak k úspěšné integraci napomoci, a v případě hostitelské péče tak nejlépe zacílit na potřeby takového mladého cizince.
Jana: Dle mého názoru a mých zkušeností je hostitelská péče nejefektivnější způsob integrace cizinců z odlišné kultury do té naší. Nabízí nezletilému skutečný vhled do mentality, života a pravidel země, kde se rozhodl zůstat. Formou, která je nenásilná a s podanou rukou při řešení drobných i větších problémů, které mohou nastat.
Co je podle vás právě na tomto programu unikátní?
Kateřina: Je to skvělá možnost získat kamaráda z odlišné kultury a skrze něj danou zemi poznávat. Díky práci s takovým klientem se ale zároveň můžu naučit, jak pomáhat ostatním takovým cizincům. Spousta takových zkušeností a dovedností je univerzální, a můžu je tak využívat i ve svém povolání i dalších formách dobrovolnictví.
Jana: Vzájemné rozšíření obzorů, pochopení jiné kultury z osobní perspektivy, tato zkušenost je unikátní a nepřenosná.
Rozhovor připravila Olga Džulajová, OPU.
