Z pohledu Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) je situace uprchlíků na polsko-běloruské hranici kritická, zoufalá, ostudná a v rozporu s mezinárodním i evropským právem. Zacházení s nimi je bezpochyby nedůstojné, nelidské a ponižující, Bělorusové a Poláci porušují minimálně článek 3 Úmluvy proti mučení, porušují Ženevskou úmluvu a Polsko pak řadu azylových norem závazného práva EU.
Vnímáme, že lidé na hranicích byli bezprecedentně zneužiti běloruským diktátorem Lukašenkem, kterému nesmíme ustupovat, nechali se zlákat do pasti možného vstupu na území EU, kde nejspíš řada z nich stejně má příbuzné. Zajímavé je, že mnoho lidí na polsko-běloruské hranici by v azylovém řízení získalo azyl nebo doplňkovou ochranu, protože jsou mezi nimi Syřané či Jemenci, kde k pronásledování a závažnému porušování lidských práv často dochází a občané těchto zemí azyl běžně získávají.
Z pohledu právního by mělo Polsko zahájit s lidmi buď azylové řízení, žádají-li o azyl, nebo návratové řízení, pokud o azyl v Polsku nežádají. Obě tato řízení mají jasné záruky zákonnosti a humánního zacházení. Pronásledovaným osobám Poláci v takovém řízení prostě azyl udělit podle práva musí, nedůvodné žadatele o azyl mohou urychleně vrátit do bezpečné země původu nebo předchozího trvalého pobytu. V praxi by bylo možné rychle vybudovat uzavřený tábor v blízkosti běloruských hranic, aby azylové nebo návratové řízení mohlo proběhnout rychle a efektivně se skutečnou realizací výsledku takového řízení.
Nám ostatním nezbývá než nezavírat oči před utrpením a mrtvými na hranicích, apelovat na humánní, legální přístup a zajištění humanitární pomoci nešťastným lidem. Posílat na hranici české policisty se psy a zbraněmi není solidarita, ale nesmysl.
Martin Rozumek, 17.11.2021
