O víkendu jsem byl pozván do Českého rozhlasu k tomu, abych okomentoval, jak se mohlo stát, že terorista – Tunisan, který v Nice brutálně zavraždil tři nevinné oběti, nelegálně přijel na Lampedusu a odtud se dostal přes udělené vyhoštění v Itálii až do Francie, kde spáchal brutální a neomluvitelný zločin. Vysvětlení pro rozhlas se mi moc nepovedlo, s redaktorkou jsme se přerušovali a vlastně jsem ani vysvětlit nijak nemohl, proč Italové místo deportace převezli teroristu do přístavu Bari, kde jim zmizel. Na to konto mi pak přišlo o víkendu několik „veselých“ anonymních emailů, např. že bych měl „vyset“, zřejmě od voličů SPD.
Můj názor na tyto činy je jasný. Je to šok, jsem z toho znechucen, co nejrozhodněji takové skutky odsuzuji a pachatelé, včetně všech jejich podporovatelů, musí být přísně potrestáni. Tuniský útočník neměl nikdy opustit Lampedusu směrem do italského vnitrozemí a do Francie, měl být deportován okamžitě zpět do Tunisu, pokud to nebylo možné, tak umístěn do detence (vězení) a tam, třeba i maximální možnou dobu danou tzv. návratovou směrnicí práva EU, tj. rok a půl, čekat za mřížemi na vyřízení návratových formalit. Ostatně statistiky UNHCR v tomto roce o příchodech migrantů přes Středozemní moře hovoří jasně – na prvních třech místech jsou letos občané Tunisu, Maroka a Alžírska, tedy zemí, u jejichž občanů je úspěšnost azylových žádostí téměř nula, takže je mají Italové a ostatní velmi rychle deportovat zpět do zemí původu.
Francie a nejen Francie by se pak měla důsledně zaměřit na tamní islamistickou scénu a vůbec na nebezpečné radikály. Zmapovat mechanismy radikalizace, zřídit státní orgán po vzoru Rakouska, který se bude tímto problémem důsledně zabývat, zakázat financování radikálů ze zahraničí. Pozavírat mešity, ve kterých dochází k radikalizaci a nenávistným projevům, zpřetrhat vazby imámů na radikální organizace v zahraničí, mnohem více stíhat podporu a financování terorismu. Nechci dávat Českou republiku jako vzor téměř v ničem, ale čeští poslanci právě projednávají novelu trestního zákoníku a podle této novely by podpora, veřejné schvalování či financování terorismu měla být trestána až s maximální sazbou 12 let odnětí svobody. Všechny pochvalné komentáře k těmto francouzským útokům by měly skončit vězením a následným vyhoštěním podporovatelů těchto zločinů, jedná-li se o cizince. Takových vyhoštění by klidně mohly být desetitisíce. A podobně na druhé straně teroristického spektra – náckové opěvující střelce v mešitě v novozélandském Christchurch by měli skončit ve vězení a pod následným dohledem.
A případ z Nice/Lampedusy také jasně ukazuje to, že reforma společného evropského migračního a azylového systému je nezbytná. Neexistují-li legální cesty pro uprchlíky a potřebné pracovní síly, nefunguje-li společná návratová politika, budou migranti všeho druhu přicházet nelegálně a státy je nebudou vracet, ale s přivřením obou očí propouštět dále a hlouběji do EU, ať se o ně postará Německo nebo Francie. V tomto nejsou Italové rozhodně výjimkou, úplně stejně se „nevyhoštění“ cizince „řeší“ také u nás a v mnoha zemích EU.
Martin Rozumek, ředitel OPU
2. 11. 2020
