První co uvidíte, když vstoupíte do Adaptačního centra Chodov, je zelený gaučík a usměvavá tvář paní Enze, která na recepci komunikuje s rodiči, dětmi a případnými dalšími návštěvníky. Krom toho, že může předat informace či letáčky, vás rychle nasměruje do výtahu nebo na schodiště, kterými se dostanete dál, resp. hlavně výše. Veselé nálepky na zdech staré kancelářské budovy dávají znát, že se původní sídlo Generali Česká pojišťovna pomalu proměňuje v sice netypický, ale přesto dětský prostor.
V prvním, druhém, třetím a čtvrtém patře je rozmístěno osm dětských skupin, do kterých celkově dochází zhruba 140 dětí. Dvě skupiny jsou pro věk 3-5 let, čtyři fungují pro děti od 6 do 10 let, a do dvou v nejvyšším patře dochází nejstarší ve věku 11-14. Program každé skupiny se maličko liší v závislosti na schopnostech dětí a na zálibách vychovatelů. Každý den nicméně platí, že všichni přicházejí do své adaptační skupiny v 8:00. Následuje volná hra, procházka do Kunratického lesa nebo program připravený vychovatelem či dobrovolníkem. To může být třeba výuka malby, tance či angličtiny, arteterapie, kanisterapie.
Na to navazuje intenzivní výuka českého jazyka s profesionálním lektorem z jazykové školy. Ve 12:00 mají všechny skupiny oběd. Po poledním klidu (nejmladší se na chvíli ukládají ke spánku) děti odchází na nedaleké hřiště hrát ping-pong, basketbal či jiné venkovní hry. Minimálně jednou týdně také organizujeme zajímavé exkurze po Praze, které mají z většiny poznávací charakter. Byli jsme třeba na Petříně, na výstavě o Karlu IV., nebo v expozici týkající se české animace. Sledujeme, jestli se v Praze konají nějaké akce pro ukrajinské děti, a pokud to je možné, společně se jich účastníme. V Divadle pod Palmovkou jsme takto viděli ukrajinsko-českou pohádku a v Kině Atlas zase speciální projekci filmu Myši patří do nebe s ukrajinským dabingem.
Chodovské adaptační centrum je naprosto specifickou komunitou, ve které se protíná několik zcela rozdílných světů. Je tu svět Generali, dalších sponzorů a také ochranky, která na budovu dohlíží skrze oficiální recepci. Nejpočetnější skupinou jsou zde pak děti prchající z Ukrajiny, o které se v centru staráme, a jejich rodiče, se kterými jsme samozřejmě také v kontaktu.
Zaměstnáváme u nás i 11 uprchlých ukrajinských žen – šest vychovatelek, tři paní na úklid a dvě, které navazují na svou původní profesi psycholožek a pomáhají dětem zpracovat traumata z války. S každou skupinou je kromě ukrajinsky či rusky mluvícího vychovatele také vychovatel mluvící česky. Česky mluví také dva hlavní koordinátoři centra – Petr a Matěj, i produkční Irina, která zároveň díky ruštině může světy propojovat. Aby toho ale nebylo málo, centrum nezůstalo jen u bilingvismu, ale rozšířilo své řady ještě o skupinu amerických stážistů, kteří zde pomáhají. Na našich chodbách tak můžete zaslechnout ukrajinštinu, ruštinu, češtinu či angličtinu.
Je jasné, že se tím pádem z různých stran projevují různé jazykové bariéry. Zároveň je ale zajímavé poznávat vzájemně své kultury, názory, styly komunikace a učit se, jak spolu v centru, ale hlavně v kontextu celého světa vycházet. Pokud chcete z pohodlí svého domova nahlédnout mezi nás, můžete si pustit audioprohlídku z Českého rozhlasu Region. Nebo se třeba podívat na naši Facebookovou stránku.
Děkujeme všem za podporu!
