V krátkém seriálu vám představujeme jednu z našich klientek – žen z Ukrajiny, které přišly do Česka v souvislosti s válkou na Ukrajině. Dnes vám v rozhovoru představíme paní Natálii.
„Na Ukrajině jsme bydleli nedaleko od Kyjeva. Do České republiky jsem přijela se svým manželem a třemi dětmi na začátku března 2022. Rozhodnutí opustit Ukrajinu předcházela řada nejistot. Byli jsme velmi nervózní z nové situace, máme 3 malé děti a najednou jsme nevěděli, jestli je bezpečné na Ukrajině zůstat. Měla jsem velké obavy o bezpečí dětí.“
„Cesta byla velmi dlouhá. Jeli jsme vlakem z Kyjeva do Lvova, kde jsme byli 2 dny. Nikoho jsme tam neznali, ale pomohla nám neznámá rodina, kteří se o nás s dětmi postarali a ubytovali nás. Dál jsme pokračovali autobusem.“
„Zpočátku jsme vůbec nevěděli do které země se vydat, jestli jet do Polska nebo někam jinam. Ale měli jsme přes maminku kontakt na jednu kamarádku, s kterou jsme mluvili telefonicky a která nám potvrdila, že můžeme přijet do České republiky.“
„Na Ukrajině jsem pracovala jako učitelka angličtiny a hned jak jsme přijeli do Česka, věděla jsem, že chci začít, co nejdříve pracovat. Bylo mi jedno v jakém oboru, ale věděla jsem, že chci začít co nejdříve, abych zabezpečila rodinu. Měla jsem štěstí, že jsem narazila na inzerát, kde české školy hledaly ukrajinské asistenty pedagoga s angličtinou nebo ukrajinštinou. Na tento inzerát jsem zavolala a v podstatě během jednoho dne jsem měla práci. Už skoro rok tedy pracuji v ZŠ na Praze 7 jako asistentka pedagoga. Od nástupu do práce cítím velkou podporu jak vůči sobě, tak ukrajinským dětem ve škole. Děti hned na začátku dostaly učebnice, sešity a hned mohly využívat všechny prostory školy. Ve škole jsme se od počátku cítili jako doma. Vůbec jsme nevnímali žádné rozdíly mezi přístupem k českým nebo našim ukrajinským dětem, což vnímám jako velkou podporu.“
„Když porovnám české a ukrajinské školství, tak mám pocit, že čeští učitelé mají ve výuce více svobody. My na Ukrajině musíme jet celkem striktně podle vzdělávacího plánu bez možnosti se nějak výrazně odchýlit, kdežto čeští učitelé mají větší volnost učit podle sebe.“
„Když jsem přijela do Čech, neuměla jsem ani slovo česky. Češtinu jsem se však začala učit prakticky ihned, protože jednak jsem ji slyšela ve škole každý den, ale také jsem od léta začala chodit na kurzy českého jazyka, kde pokračuji doposud. Myslím si, že pro ukrajinské lidi je aktuální situace obrovská možnost se něco naučit, ukázat svoje schopnosti, pracovat na sobě a neměli by se ničeho bát. Jsem moc šťastná, že jsem si našla práci ve svém oboru.“
„Pro mě v Česku nebylo zpočátku těžkého nic, vše bylo snadné, protože to pořád srovnávám se situací lidí na Ukrajině, kteří jsou na tom o mnoho hůř. V Česku cítím stabilitu, klid, máme práci, máme kde bydlet. Musíme v tom pokračovat a vytrvat.“
Při srovnání března 2022 a března 2023, mám pocit, jako bych mluvila o jiných světech. Teď jsem úplně klidná, že s celou rodinou je vše v pořádku, děti chodí do školy a já mám stabilní práci. Děkuju všem lidem, kteří nám pomohli od začátku války.“
A co byste vzkázala Čechům na závěr?
„Každý má svůj příběh, nesuďte všechny Ukrajince podle jednoho, kterého jste potkali a měli s ním negativní zkušenost. Vžijte se do situace lidí, kteří museli opustit své domovy a příbuzné, aby zachránili životy své a životy svých dětí.“
