V krátkém seriálu vám představujeme jednu z našich klientek – žen z Ukrajiny, které přišly do Česka v souvislosti s válkou na Ukrajině. Dnes vám v rozhovoru představíme paní Bohdanu.
Jmenuji se Bohdana a na Ukrajině jsem žila v Ivano-Frankivsku. Můj život na Ukrajině byl dobrý. Pracovala jsem ve své odborné specializaci jako lékařka – dermatoložka. Byla jsem materiálně zabezpečená, celkově jsem byla se svým životem na Ukrajině spokojená.
Můj manžel byl také lékař, žili jsme spolu v našem domě. Po smrti manžela jsem žila sama. Za celý život na Ukrajině jsem se s rodinou stěhovala jen jednou.
Proč jste se rozhodla přijet do Česka?
Hned první den války došlo v Ivano-Frankivsku k výbuchům na letišti, což bylo velmi znepokojivé a já začala přemýšlet nad odchodem k Ukrajiny.
Do Česka jsem se rozhodla jet proto, že jsem Českou republiku znala. Byla jsem zde v minulosti jako turistka ve městě Čáslav. Moc se mi tu tehdy líbilo. Kromě toho, že jsem Česko trochu poznala, jsem i věřila v dobrý český národ, že nám pomohou.
Do Čech jsem přijela sama. Tedy část cesty jsem jela se svými známými, ale v průběhu cestování se náš směr rozdělil. Samotná cesta pro mě nebyla příliš obtížná, protože na hranicích a po celou dobu nám pomáhalo obrovské množství lidí a dobrovolníků.
Když jsem přišla do Prahy, tak jsem první ubytování našla díky dobrým lidem. Bydlela jsem v soukromém bytě u Čechů, za což jsem jim moc vděčná. Další bydlení mi pomohli najít zaměstnanci OPU, kterým také moc děkuji. Pobývala jsem 1 měsíc v hostelu na Florenci a nakonec jsem se stěhovala potřetí do hostelu pro uprchlíky na Vinohradské.
Přijela jsem vloni na jaře a co mě v Praze nejvíc překvapilo bylo množství květin, stromů a celkově zeleně. Byla jsem tím doslova fascinována.
V Česku se mi zatím žije hezky. Jsem vděčná za bydlení i finanční podporu. Děkuji za pomoc vládě ČR i občanům Česka, že nás tak hezky přijali, ale také, že podporují Ukrajinu.
Od té doby, co jsem přijela do Prahy, jsem již absolvovala 2 kurzy českého jazyka. Jeden obecný a druhý zaměřený na lékařskou terminologii. Ráda bych se naučila česky a začala opět pracovat ve svém oboru, tedy jako dermatoložka, i když věkově jsem v důchodu.
Nejtěžší pro mě bylo samotné stěhování. Stýská se mi. Ve volném čase stále myslím na svou zemi, na svůj dům, na svou rodinu. V Česku mi nejvíc chybí moji přátelé, známí a moje rodná zem. Ale ještě jednou chci zopakovat, že jsem moc vděčná, že můžu nyní žít v Česku, kde je mi tu dobře.
Chci poděkovat vládám prezidenta pana Zemana i vládě současného prezidenta pana Pavla, které přispěly k dobrému životu Ukrajinců v Čechách.
Chtěla bych Vaší zemi, České republice, popřát prosperitu.
