„Na základní škole jsem měl dva spolužáky z Mongolska. Na chodbě mi z nějakého důvodu vždycky přišlo strašně hloupý je oslovit, takže jsme se ve finále začali bavit až na záchodech. Nejtěžší je překonat pocit trapnosti a zeptat se druhého člověka, jak se má,” vypráví svou zkušenost Anatol (25), který se věnuje slam-poetry, kdy se veršovanými texty snaží pod vrstvou humoru vyjadřovat k aktuálním společenským tématům a nutit lidi k zamyšlení.
Slam poetry jako nástroj. Co to pro tebe znamená?
Ze začátku jsem se do toho pustil hlavně za účelem pobavení lidí, ale časem jsem zjistil, že si můžu do nějakých témat taky kopnout, rejpnout. A to v rámci slamu dělám hrozně rád.
Reflektuješ svoje postoje nebo nastavuješ zrcadlo společnosti?
Takhle označený to zní příliš silně. Spíš bych řekl, že prostřednictvím humoru mluvím o věcech, který mě štvou, baví nebo si myslím, že je důležitý o nich mluvit.
Jaké věci tě teda v současné společnosti štvou nebo baví?
Obecně asi to, že politická reprezentace se z mého pohledu mladého člověka jeví jako gerontokracie. Jsou to starý lidi, kteří vycházejí ze své pozice, věku a zkušeností. A baví mě naopak to, že se lidé díky moderním technologiím mohou snadno propojovat a vést mnohem vrstevnatější diskuze. Jsem v tomhle beznadějný optimista.
Co může přispět k toleranci ve společnosti?
Rozhodně se musíme víc bavit, nejen mezi sebou, ale i s lidmi, kteří nám připadají jiní či zvláštní. Mohou to být i naši oponenti. Možná to je prázdný a idealistický takhle říct, ale jinou možnost, aby se věci pohnuly kupředu, nevidím.
Jaký je tvůj recept?
Často zmiňuji svoji zkušenost ze základní školy, kde jsem měl dva spolužáky z Mongolska. Na chodbě mi z nějakého důvodu vždycky přišlo strašně hloupý je oslovit, takže se to ve finále sešlo až na záchodě. Začali jsme se bavit a skamarádili se. Je to tedy fakt jednoduché – stačí překonat pocit trapnosti a zeptat se druhého člověka, třeba toho, se kterým se moc lidí nebaví, jak se má.
Umí slam-poetry ovlivnit názor člověka?
To fakt nevím, ale třeba v Rokycanech jsem vyprávěl bajku popisující uprchlickou krizi, která kritizovala i přístup některých lidí, a tři diváci se normálně zvedli a odešli. Asi to jejich názor nezměnilo, ale určitě to v nich nějak zarezonovalo.
Měla tvoje prostořekost někdy negativní dohru po vystoupení?
Ne, tak to ne. Až na to, že jsem se dostal na White Media (zrušený pravicově-extremistický, xenofobní web – pozn. red.), tak si nevzpomínám, že by došlo na přímou konfrontaci.
Proč ve svých textech zmiňuješ témata jako solidarita a uprchlíci?
Kritický obsah se do mé tvorby dostal brzo. Inspiroval jsem se Šimkem a Grossmannem a moc se mi líbil i jejich styl odboje kritikou totalitního režimu. Našel jsem si taky něco, do čeho se budu strefovat a časově se to sešlo s tématem uprchlíkům. V začátku mého slamování přišla uprchlická krize a vzbudila opravdu vyhrocené reakce, a to nejen u nás. Ukázalo se to jako divácky velmi vděčná věc, ale nedělal bych to, pokud by se tomu lidi nesmáli a házeli po mě třeba flašky. Takže to podle mě není vždycky taková katastrofa, jak se prezentuje v médiích.
A kdyby s tvými názory někdo nesouhlasil? Nesmál se?
Moc doufám, a tímto k tomu i vybízím, všechny, kdo se mnou nesouhlasí, ať za mnou přijdou, dáme na baru drink a probereme, jak jsem to myslel. To se mi už párkrát stalo se známými, kdy jsme probírali různá společensky kontroverzní témata, o která jsem se při vystoupení opřel. Pokaždé jsme se přátelsky dobrali ke společnému závěru, na kterém jsme se shodli.
Máš nějakou nejoblíbenější slamovou větu?
Tak to je hrozně těžká otázka, úplná Sophiina volba. Vždycky se strašně těším, až řeknu novou větu, kterou jsem napsal a věřím, že bude fungovat. Takže je s každým novým textem jiná, pořád se mění.
Co bys vzkázal začínajícím slamerům?
Aby se jimi stali – prostě se nebáli a pustili se do toho. Není žádný návod, jak se chytit na scéně, ale hlavní je začít a překonat tu prvotní bariéru.
Ty jsi ji překonal a jsi úspěšný. Čemu svoje úspěchy přisuzuješ?
Rozhodně tomu, že nosím pejzy. Zvou si mě hlavně kvůli tomu, aby mohli říct: “Pozvěte toho chlápka, co vypadá jako Wolverine.” 🙂
Anatol Svahilec (25)
Rodák z Mladé Boleslavi vlastním jménem Václav Šindelář, se označuje jako “slamer”. Ve své tvorbě se věnuje “slam poetry”, ve které jako první performer reprezentoval ČR na mistrovství Evropy. Verši vyjadřuje svoje názory na politiku a problémy současného světa.
Rozhovor připravili: Beáta Máthéová, Matyáš Vejskal
