„Sýrie žila vždycky v míru i přes obrovské protiklady mezi lidmi – vedle sebe žili křesťané, židé a muslimové. Odlišnosti v době tohoto všeobecném smíru se daly poznat jedině podle dnů, kdy rodina nepracovala, a jaké svátky slavila,“ říká Ahmad, který se narodil a vyrostl v Česku a situaci v Sýrii může hodnotit jak českou, tak arabskou optikou.
Ahmade, se svým jménem se musíš potkávat s různými reakcemi okolí. Jsou spíš pozitivní, nebo ne tak úplně?
Za celý svůj život jsem se setkal pouze se zvědavostí – lidé se mě často ptají na další otázky, a nikdy jsem se popravdě nesetkal s čistě negativní reakcí. A to ani ve školce, kde děti bývají dost nekompromisní. Ale já už jsem se v ČR narodil, jsme spíš takový český Arab.
Navštívil jsi Sýrii, zemi svého původu?
Jasně, hned několikrát, ale naposledy jsem tam byl v roce 2008. Sýrii si pamatuji jako velkou voňavou zemi plnou barev a starobylých památek. Prostě vše, co si představíte pod pojmem orient. Tahle země žila vždycky v míru i přes obrovské protiklady mezi lidmi. Vedle sebe tam existovalo několik různých náboženství, odlišnosti v době tohoto všeobecném smíru se daly poznat pouze podle toho, kdy která rodina nepracovala a jaké svátky slavila.
Když začala v roce 2011 občanská válka v Sýrii, jak jsi to vnímal?
Určitě se mě to dotklo mnohem méně než mých rodičů, kteří v té době každý večer plakali u sledování zpráv a velmi se trápili. Mám ale většinu rodiny v Sýrii, takže už jen kvůli nim lhostejný být nemůžu – mnoho mých příbuzných se muselo přestěhovat z válečné zóny a někteří uprchli za hranice. Ale všichni z nich chtějí v Sýrii zůstat nebo se časem z nuceného azylu vrátit.
Myslíš, že se život v Sýrii vrátí do původních kolejí?
Tenhle region je velmi třaskavý a plný menšin. Dřív se to dařilo držet v nějakých mezích, nikdo nevystrkoval růžky, neměl přílišné požadavky. Ale staré časy se zpátky nevrátí, Sýrie se bude muset dál vyvíjet.
Je strašné, že se ze země, kterou mnozí lidé popisují jako ráj, promění v peklo. Otočme ale list, řekni mi, jak se tvoji rodiče dostali do Čech?
Rodiče v době spřátelených socialistických režimů měli nadprůměrné studijní výsledky, dostali stipendium a možnost studovat v Československu. Oba jsou stavební inženýři a studovali v Brně. Asi to neplánovali, ale náhodou to tak vyšlo, že tady nakonec zůstali.
Ty jsi se vlastně narodil už tady, necítíš se rozpolceně?
Nikdy jsem to jako rozpor necítil, všechno v mém životě prostě plynulo dohromady. Jako výhodu beru naopak třeba to, že jsem bilingvní a slavím pořád nějaké svátky – české nebo ty muslimské.
Všímáš si v ČR xenofobních projevů?
V normálním životě tváří v tvář lidi vystupují za sebe a nedovolí si toho tolik, takže tam moc ne. Ale na sociálních sítích i mí velmi dobří přátelé občas sdíleli trochu zvláštní názory ohledně druhých lidí. Ne přímo ohledně migrantů, prostě obecné názory ohledně lidí a jejich soužití.
Zapojuješ se aktivně do diskuzí, snažíš se věci vysvětlovat?
Moc bych chtěl, ale je to boj s větrnými mlýny. Občas se tam vyskytnou strašně primitivní stereotypy, kterým se pousměju, ale reagovat na to nebo z toho mít trauma mi nepřijde ničím prospěšné. Mnohem bližší mi je váš formát prezentování tolerance a pozitivních příkladů. Dobrá práce!
A k tvojí hudební tvorbě. Vycházíš ze svých arabských kořenů?
Až minulý rok jsem se do toho pustil a snažím se to mixovat do takového fusion různých stylů. Se skvělou kamarádku Tanitou, bulharskou zpěvačkou, společně hrajeme na koncertech balkánské a arabské folklorní hudby. Oba do toho dáváme maximum srdce a sklízí to úspěch.
Nemyslíš, že hudba dokáže spojovat?
Rozhodně ano, hudba a emoce jsou univerzální pro všechny lidi. S Tanitou hrajeme skotačivé veselé písně, ale i teskné až plačtivé, a od publika registruji jen pozitivní hodnocení. Hudba je pro mě nástroj, který vždycky reflektoval stav společnosti, a v dnešní době to funguje naprosto stejně. Jak v pozitivním, tak negativním smyslu.
Ahmad Hedar (29)
Narodil se v ČR syrským rodičům, vystudoval tu základní, střední i vysokou školu a teď se živí jako hudebník – miluje hudbu, hraje na klavír a zpívá. Rád vzpomíná na cesty po Sýrii, které podnikl ještě před vypuknutím války, a tuhle zkušenost se snaží promítnout i do své tvorby.
Rozhovor připravili: Beáta Máthéová, Matyáš Vejskal
